Mansudae Art Studio

Jedná se o studio s třinácti ateliéry, např. s olejomalbou, keramikou, sochařstvím, dřevořezbou či šperkařstvím. Zaměstnává kolem čtyř tisíc zaměstnanců, z něhož jeden tisíc tvoří samotní výtvarníci. Studio bylo založeno roku 1959 v Pchjongjangu a v minulosti spadalo pod přímý dozor Kim Jong-Ila. Areál Studia zabírá 30 akrů a zahrnuje fotbalový stadion, papírnu, saunu a mateřskou školku. Studio má i svou zahraniční divizi, která byla založena roku 1970 a podílela se na uměleckých realizacích v Alžíru, Angole, Botswaně, Beninu, Kambodži, Čadu, Demokratické republice Kongo, Egyptě, Etiopii, Malajsii, Senegalu, Sýrii ad.

Největší zahraniční zakázky probíhaly v Africe. V Namibijské republice vytvořili rozsáhlé Pole hrdinů nedaleko hlavního města Windhoek, válečný pomník o rozloze deseti kilometrů, který byl zpřístupněn 26. srpna 2002. Jeho součástí je tribuna pro pět tisíc lidí a samotné pohřebiště je určeno pro 174 hrobů. Na dílo se snesla kritika pro jeho monstróznost. Ve Windhoek postavilo Studio i nový prezidentský palác. Práce na tomto komplexu probíhaly mezi lety 2002 a 2008.

Mezi lety 2006-2010 vytvořilo Studio 49m vysokou bronzovou sochu Znovuzrození Afriky na předměstí Oukam v Senegalu. Socha je návrhem senegalského architekta Pierra Goudiaby a je zosobněním nezávislosti Senegalu na Francii. Svojí výškou je nejvyšší v Africe. Socha byla kritizována za neafrické rysy, jako reprezentace autoritářských vládců a označována za stalinistickou. Byla srovnávána se souběžně budovanou sochou Kryštofa Kolumba v Catano, Puerto Ricu (z tohoto projektu se pro kritiku ustoupilo).

Roku 2005 byl otevřen památník Tří kmenových náčelníků v Gaborone v Botswaně. Stejně jako u ostatních projektů, i zde se nesla kritika na výběr dodavatele ze Severní Koreje.

V Africe se Studio umělecky angažovalo od sedmdesátých let a v srpnu 2011 se jeho výdělek odhaduje na 160 milionů amerických dolarů. Veškeré výdělky Studia se odvádí státu.

Jediným západním objednavatelem bylo Německo. Studio bylo vybráno pro restauraci Pohádkové fontány ve Frankfurtu nad Mohanem roku 2005. Zástupce ředitele Muzea užitého umění ve Frankfurtu Klaus Klemp obhajoval výběr severokorejských umělců s jejich přetrváváním v raném realistickém 20. století, kdy vznikla samotná fontána. Ta byla secesním dílem z roku 1910 a její bronzové části byly roztaveny během druhé světové války. Původní plány se nedochovaly a umělci museli pracovat pouze dle dochovaných fotografií.

Hlavním zprostředkovatelem Studia pro západní trh je Pier Luigi Cecioni, který sám Studio navštívil a od roku 2007 provozuje webové stránky se severokorejskou tvorbou. Téhož roku uspořádal první výstavu.

Studio se mezinárodně představuje především na Asijském kontinentu.

Roku 2007 se uskutečnila výstava Studia v Londýnském Pall Mall, zde se objevila keramika, výšivky, obrazy a propagandistické plakáty. La Galleria Pall Mall je vlastníkem rozsáhlé sbírky severokorejského umění.

Od prosince 2009 do dubna 2010 probíhalo šesté Asia pacific Trienniel (APT6) v Australském Brisbane, mezi 25 zeměmi se zúčastnila i KLDR se svým Studiem.

V roce 2010 se ve vídeňském Uměleckoprůmyslovém muzeu uskutečnila výstava více jak stovky obrazů. Výstava byla podrobena velké kritice kvůli mezinárodnímu tlaku, který se na KLDR uvalil. V květnu téhož roku propukla krize kvůli potopení jihokorejské námořní lodi.

Roku 2012 se v rámci Čínsko-KLDR hospodářského, kulturního, obchodního a turistického Expa v Dandongu, severovýchodní provincie Liaoning v rozmezí 12.-16. října uskutečnila výstava Studia.

Roku 2013 se Studio účastnilo 13th Asia Art Festival v čínském Kunmingu v provincii Jün-nan. Festivalu organizovaném Ministerstvem kultury a vlády lidové provincie Yunnan se účastnilo jedenáct asijských zemí.

Roku 2014 se v Londýně Studio objevilo znovu, tentokrát v ambasádě KLDR. Vyhnuly se propagandě a řada umělců odcestovala do Londýna osobně a vytvořila některá díla přímo v londýnských ulicích. Výstava proběhla ve spolupráci s britským podnikatelem Davidem Heatherem.

Počátkem roku 2015 se Studio představilo téměř stovkou děl na výstavě v Shenyang Arts and Crafts Commercial Building v provincii Liaoning.

Od dubna do srpna 2015 probíhá výstava Studia pod názvem Kim utopie v Drents Museu v Assenu, Holandsko.

V Amsterdamu se nachází jediná severokorejská restaurace v západní Evropě, má devět zaměstnanců a její součástí je i řada uměleckých děl.

http://www.mansudaeartstudio.com/ 

Pole hrdinů, Namibijská republika

Znovuzrození Afriky, Senegal

Tři kmenoví náčelníci, Botswana

Pohádková fontána, Frankfurt nad Mohanem

Heo Jae Seong- V Národní galerii (2014). Olejomalba na KLDR velvyslanectví v Londýně

Hong Seong Il- Na nábřeží (2014). Olejomalba na KLDR velvyslanectví v Londýně

Hong Seong Il- (2014). Olejomalba na KLDR velvyslanectví v Londýně

Jeon Pyeong Jin- Nábřeží (2014). Olejomalba na KLDR velvyslanectví v Londýně

Jeon Pyeong Jin- Trafalgar Square (2014). Olejomalba na KLDR velvyslanectví v Londýně

Kim Hun- Scéna z londýnské ulice (2014). Olejomalba na KLDR velvyslanectví v Londýně

Kim Hun - V Národní galerii (2014). Olejomalba na KLDR velvyslanectví v Londýně

Z výstavy v Shenyang Arts and Crafts Commercial Building roku 2015

Z výstavy v Shenyang Arts and Crafts Commercial Building roku 2015

Z výstavy v Shenyang Arts and Crafts Commercial Building roku 2015

Z výstavy v Dandongu roku 2012

Z výstavy v Dandongu roku 2012

Z výstavy v Dandongu roku 2012

Instalace Mansudae Art Studio pro APT6, Gallery of Modern Art, Brisbane, 2009

Lee Dong Gun - Vůdce slunce, 1994

Mansudae Art Studio, 1994

Mansudae Art Studio, Sněhová bouře na Baekdu, 2000

Mansudae Art Studio, Západ nad ocelárnou, 1973

Neodcházej, 2012

Pane, Ty určitě neodcházíš! 2012, Mansudae Art Studio

Kim Jong II na návštěvě vojenské jednotky, Korean Art Museum v Pchjongjangu

Amsterdam, restaurace

Mladý Kim Jong Il se svým otcem Kim Il-sung a matkou Kim Jong-suk

Kim Jong Il

Kim Jong-Il

Mansudae Art Studio

Mansudae Art Studio

Kim Jong Un

Kim Jong Un

Kim Jong Il

Kim Hong Il, státní umělec - Mansudae art studio

F. Thiele-Oslava záboru Sudet 1938

Před dvěma lety se na internetu objevil obraz s Adolfem Hitlerem, který je oslavován jako představitel spravedlnosti a nositel pokroku. Obraz je signován F. THIELE a datován 1938. Na webových stránkách, kde byla fotografie publikována se objevila debata o tématu zobrazení. Je tam vyslovena myšlenka o oslavě záboru Sudet, s kterou se ztotožňuji. Původce a zřejmě i majitel obrazu, uvádí, že jej z mnichovského hostince Bürger Bräu Keller přivezl jeho předek sloužící v americké armádě a přivezl ho do Spojených států. Na počátku své politické kariéry zde Hitler pořádal stranické schůze a byl zde spáchán i jeden z neúspěšných atentátů na vůdce. Hostinec na konci války dostal zásah leteckou bombou, která neexplodovala. 30. dubna 1945 se do Mnichova a hostince dostala americká 42nd 'Rainbow' Infantry Division. Poté se v budově usídlil červený kříž.

F. Thiele představuje Franze Thieleho, který se narodil 9. 3. 1868 ve Frýdlantu, vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni a v letech 1884-92 studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění. Mezi lety 1902-39 byl na pražské Akademii zástupcem německých tříd. Roku 1905 byl jmenován řádným profesorem a od roku 1939 zde vedl německou malířskou školu. Zúčastnil se také velké německé výstavy v Liberci roku 1906 Deutschböhmiche Ausstellung (Výstava českých Němců). Za okupace byl ředitelem německé Akademie. Thiele měl svá díla i na výstavách Grossen Deutsche Ausstellungen v Mnichově (ani jedno z vystavených děl nebyl tento obraz). Konkrétně roku 1939, 1940 a 1941, Jeho obrazy si koupil jak Adolf Hitler, tak Joseph Goebbels. Zemřel 23. 5. 1945 v Praze, údajně zlynčován davem.

Na obraze je v levé části vidět část praporu tehdejší SdP Sudetendeutsche Partei, která byla po záboru Sudet rozpuštěna v průběhu října 1938 a na konci měsíce (30. října) včleněna do NSDAP. Jak již upozornil jeden z přispěvovatelů na fóru oné webové stránky, autor se inspiroval řadou fotografií a to hlavně z oficiálních fotografií Heinricha Hoffmanna. Na obálce časopisu Hitler befreit Sudetenland je vidět dvojice žen, kde jedna byla použita v obraze a v časopise najdeme další inspirace. Jedná se především o Hitlerovu návštěvu ze 4. října ve Falknově(Falkenau, nyní Sokolov), kde pozdravil zraněné příslušníky Freikorps z incidentu v Habartově 12.-13. září 1938. Také skupina dětí vyhlížejících mezi nahoma příslušníku Freikorps je inspirována jednou fotografií ze zmíněného časopisu, taktéž samotní příslušníci bojových jednotek se dají identifikovat ve fotografii z 3. října, kdy Hitler navštívil Aš a na tehdejším Marktplatzu se pozdravil s příslušníky Freikorpsu.

zde odakz na původní zdroj:
http://forum.axishistory.com/viewtopic.php?f=44&p=1825484
dále informace o Hitlerově návštěvě Sudet a fotodokumentace z Hitler befreit Sudetenland:
http://www.fronta.cz/fotogalerie/mnichovska-dohoda-a-odstoupeni-pohranici

Byron Gálvez

Byron Gálvez (28. října 1941 – 27. října 2009)

Gálvez se narodil v Mixquiahuala v Mexiku. Jeho otec Roberto Gálvez, byl farmář a obchodník, hudební a literární nadšenec. Což bylo velkou raritou na mexickém venkově, hrál v jazzovém uskupení na housle a složil i některé skladby. Byron byl pojmenován po slavném básníku Lordu Byronovi. Byron Gálvez tedy vyrůstal v uměleckém prostředí a později vzpomínal, že chtěl být vždy malířem. Život na farmě ho přesvědčil, že potřebuje vzdělání a proto se odstěhoval do Mexico City. V šestnácti odešel studovat na Escuda Nacional de Artes Plasticas. Každý den probíhalo studium třináct hodin a na živobytí si musel vydělávat o víkendu. Studoval mezi roky 1958-62, následně pokračoval dva roky v postgraduálním kurzu zaměřeném na malířství. Ačkoli dokončil ročníkovou práci, studium neukončil úspěšně. Raději se zaměřil na začínající kariéru. Během studií se setkal s učiteli jako Fernando Castro Pacheco, Francisco Moreno Capdevilla, Santos Balmori ad. Většinu své umělecké kariéry působil v Mexico City, v pozdějších letech se však vrátil do rodného venkovského města, kde si postavil dům a ateliér. Během aktivní kariéry vystavoval po celém Mexiku, ve Spojených Státech, Evropě a Latinské Americe. První samostatná výstava se uskutečnila již roku 1964 v galerii ENAP. Jeho dílo nelibě kritizoval historik umění Justino Fernández, ale americký herec Vincent Price jej nazval Mexickým Picassem a jeho obrazy odkoupil a týden před zahájením expozice je odvezl ze země. Gálvez nicméně v tomto krátkém čase vytvořil čtyřicet pět nových děl a výstava mohla být zahájena. Gálvez se věnoval také sochařství, leptu, litografii a kresbě. Byl ovlivněn Picassem a Braquem, africkým a oceánským lidovým uměním a předkolumbovským sochařstvím. V jeho díle je znát i vliv Kandinského, Wilfredo Lama, ale také Rembrandta a Caravaggia.