středa 26. října 2016

Nixon v Andau



Obraz Nixon v Andau namaloval roku 1970 maďarský umělec Ferenc Daday. Zachycuje Richarda Nixona v roce 1956, kdy byl prezidentem Eisenhowerem jako komisař OSN pro uprchlíky vyslán do Rakouska na inspekci uprchlického centra v Andau. Samotný obraz má podobu děl socialistického realismu, postavu Nixona dává do pozice ochránce a zachránce maďarských uprchlíků. V krajině samotné lze rozpoznat Einserkanal a temné kouřové mraky s ohněm vycházející z maďarské strany. Muž vpravo drží jeden ze symbolů revoluce, maďarskou státní vlajku z vystřiženým Rákosiho znakem.
Obraz je umístěn v Nixon Presidential Library and Museum, Yorba Linda v Kalifornii.

Daday se narodil roku 1914 v Maďarsku a zemřel 2013 v Kiskunhalas (Maďarsko). Roku 1947 odchází do Stockholmu, 1949 do Buenos Aires v Argentině kde pracoval pro Peróna. Jeho první zakázkou v Agentině však bylo předělání interiérů maďarské restaurace, při znovuotevření restaurace jeho práce zaujala ministra kultury a nabídl mu práci na několika veřejných projektech. Od roku 1955 žil v Los Angeles v Kalifornii, stává se americkým občanem a roku 1960 byl jmenován do národního poradního výboru pro umění.

Revoluce v Maďarsku vypukla 23. října 1956 a potlačena byla pomocí sovětských vojsk 10. listopadu.
Dle městské kroniky v Andau byl v neděli 4. listopadu slyšet řev tankových motorů a místní hasiči šli s rakouskými státními vlajkami k hranicím s Maďarskem. Městečko leží přibližně 9 kilometrů od Rakousko Maďarské hranice, která je v oblasti tvořena malou řekou Einserkanal, přes kterou vede malý dřevěný most. Právě tudy začali přicházet první uprchlíci a do zničení mostu sovětskými jednotkami 21. listopadu se jejich počet zvýšil na více než 70 000 (dle kroniky 79 021). Před Vánoci téhož roku dorazil do městečka komisař OSN pro uprchlíky a více prezident USA Richard Nixon, ten se zasazoval pro uvolnění imigrační politiky USA vůči maďarským uprchlíkům. V městečku, které při sčítání roku 2009 mělo necelých 2500 obyvatel se ve všech možných veřejných prostorách tísnilo několikanásobné množství maďarských uprchlíků. Celkově opustilo Maďarsko v prvních týdnech neúspěšné revoluce přes 200 000 lidí. V současné době je cesta vedoucí od mostu do Andau lemovaná sochami od rakouských a maďarských umělců a nazývá se Cestou přátelství a míru. Samotný most byl obnoven roku 1996 jako symbol tolerance a vstřícnosti.

Nutno dodat, že Rakousko bylo v podstatě pouhý rok suveréním a neutrálním státem. Kdy po jednáních okupačních armád bylo sjednoceno a 25. října 1955 opustil zemi poslední voják okupačních vojsk, 6. prosince vítězné mocnosti oficiálně potvrdili neutralitu Rakouska a 14. prosince byla země přizvána do světového společenství OSN. Nelze se tedy divit tomu, že rakušané přijímali maďarské uprchlíky doslova s otevřenou náručí a velkou solidaritou.

https://richardnilsendotcom1.files.wordpress.com/2013/06/nixon-painting.jpg
Ferenc Daday, 1970, Nixon v Andau














zničený most



 

neděle 3. ledna 2016

Hans Schmitz-Wiedenbrück



Hans Schmitz-Wiedenbrück

Narodil se 3. ledna roku 1907 v Lippstadtu, Vestfálsko. V 16 letech se začal učit u malíře Heinricha Repkeho, v jeho ateliéru pak zůstane dalších 17 let. Ripke patřil mezi tzv. „Wiedenbrücker Schule“ a Schmitze považoval za svého nejlepšího žáka. Schmitz maloval hlavně venkovské a rustikální motivy, nástěnné malby a politické a vojenské náměty. Ve dvacátých a třicátých letech se prosadil jako malíř nástěnných obrazů pro kostely. Následně si jeho venkovské a politické obrazy oblíbili národní socialisté. Roku 1936 získal ocenění Ehrenplakette Kunstverein v Münsteru. V roce 1938 získal druhou cenu ve veřejné NS-Hospodářské soutěži ‚Die neue Deutsche Familie‘ (Nová německá rodina). První místo v soutěži nebylo uděleno. Roku 1939 vyhrál ‚Jung-Westfalen-Preis‘ a byla mu udělena ‚Grossen Staatspreis.‘ Roku 1940 v pouhých 33 letech byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu. Téhož roku byl Schmitz zastoupen třinácti díly na XXII. bienále v Benátkách. Od roku 1938 vystavoval v Grosse Deutsche Kunstausstellungen, kde byl zastoupen celkem devíti díly, tři zakoupil Hitler, dva obrazy Martin Bormann a jeden Josef Goebbels za cenu přesahující 56 000 RM. Slavnými se staly díla Kämpfendes Volk a triptych Arbiter, Bauern und Soldaten. Křídla triptychu od roku 2000 vlastní Deutsches Historisches Museum v Berlíně, střední část zůstala v majetku German War Art Collection, US Army Center of Military History, Army Art Collection ve Washingtonu DC (kvůli zřejmé nacistické propagandě). Triptych byl dán dohromady až na výstavě Umění a Propaganda, Střet národů 1930-1945 (Art and Propaganda, Clash of Nations 1930-1945/Kunst und Propaganda, Im Streit der Nationen 1930-1945), která se uskutečnila roku 2007 v Deutsches Historical Museum v Berlíně. Kompletní triptych byl vystaven opět roku 2014 na výstavě Zvrhlé umění, útok na moderní umění v nacistickém Německu, 1937 (Degenerate Art: The Attack on Modern Art in Nazi Germany, 1937) v Neue Galerii v New Yourku. Hans Schmitz Wiedenbrück se roku 1940 připojil k vojsku jako válečný malíř a zemřel 7. 12. 1944 v Angermundu.


Nová německá rodina, 1938
Rolníci při bouřce, 1938
Dělník, rolník, vojáci, 1941
Bojující národ, 1942
Svatojánské ohně, 1940
Dřevorubec, 1943
Žena s býkem, 1944
autoportrét
Společnost u stolu, 1944
pohled do sálu Grosse Deutsche Kunstausstellungen s dílem Hanse Schmitze, 1942