Byron Gálvez

Byron Gálvez (28. října 1941 – 27. října 2009)

Gálvez se narodil v Mixquiahuala v Mexiku. Jeho otec Roberto Gálvez, byl farmář a obchodník, hudební a literární nadšenec. Což bylo velkou raritou na mexickém venkově, hrál v jazzovém uskupení na housle a složil i některé skladby. Byron byl pojmenován po slavném básníku Lordu Byronovi. Byron Gálvez tedy vyrůstal v uměleckém prostředí a později vzpomínal, že chtěl být vždy malířem. Život na farmě ho přesvědčil, že potřebuje vzdělání a proto se odstěhoval do Mexico City. V šestnácti odešel studovat na Escuda Nacional de Artes Plasticas. Každý den probíhalo studium třináct hodin a na živobytí si musel vydělávat o víkendu. Studoval mezi roky 1958-62, následně pokračoval dva roky v postgraduálním kurzu zaměřeném na malířství. Ačkoli dokončil ročníkovou práci, studium neukončil úspěšně. Raději se zaměřil na začínající kariéru. Během studií se setkal s učiteli jako Fernando Castro Pacheco, Francisco Moreno Capdevilla, Santos Balmori ad. Většinu své umělecké kariéry působil v Mexico City, v pozdějších letech se však vrátil do rodného venkovského města, kde si postavil dům a ateliér. Během aktivní kariéry vystavoval po celém Mexiku, ve Spojených Státech, Evropě a Latinské Americe. První samostatná výstava se uskutečnila již roku 1964 v galerii ENAP. Jeho dílo nelibě kritizoval historik umění Justino Fernández, ale americký herec Vincent Price jej nazval Mexickým Picassem a jeho obrazy odkoupil a týden před zahájením expozice je odvezl ze země. Gálvez nicméně v tomto krátkém čase vytvořil čtyřicet pět nových děl a výstava mohla být zahájena. Gálvez se věnoval také sochařství, leptu, litografii a kresbě. Byl ovlivněn Picassem a Braquem, africkým a oceánským lidovým uměním a předkolumbovským sochařstvím. V jeho díle je znát i vliv Kandinského, Wilfredo Lama, ale také Rembrandta a Caravaggia.

Jiří Škoch

Jiří Škoch se narodil v Písku roku 1938 v padesátých letech studoval fotografii na Průmyslové škole grafické v Praze. Jeho profesorem byl Rudolf Skopec. Po základní vojenské škole pracoval jako fotograf Škodových závodů v Plzni roku 1959 nastoupil jako fotograf do Archeologického ústavu ČSAV a spolupracoval s Československým spisovatelem a edicí Klub přátel poezie. V roce 1963 se setkal s básníkem a grafikem Bohuslavem Reynkem, toto setkání bylo pro Škocha významným předělem v jeho tvorbě, ale také v osobním životě. Vzniklo dlouhodobé přátelství a v Reynkově rodném statku v Petrkově na Havlíčkobrodsku nacházel časté náměty pro své fotografie. V sedmdesátých letech vznikl cyklus kolážových fotografií s názvem Petrkov.
Škochovo souznění s dílem Bohuslava Reynka ocenil také Jaroslav Med. O fotografiích a fotografování Jiřího Škocha napsal: „Svými fotografiemi  chtěl a chce zmnožit náš život a připomenout krásu každého okamžiku v proudu pomíjivosti. A za každý takový okamžik zachycený citlivým okem  Škochova fotografického aparátu mu patří naše opravdové  a upřímné poděkování."
S tvorbou Jiřího Škocha měla veřejnost příležitost se seznámit  na mnoha výstavách. Ta úplně první se konala v roce 1962 v píseckém muzeu, další pak v Ústí nad Labem, Mostě, Pardubicích, Praze, Českých Budějovicích a znovu  několikrát v Písku. Vystavoval i v zahraničí, například v Paříži, Berlíně a Budapešti, na dalších výstavách se podílel s domácími i zahraničními umělci.
Za svou tvorbu byl na začátku normalizace podmínečně odsouzen za urážku socialistického zřízení.

Škoch pracuje formou montáže, překrýváním dvou nebo více negativů, čímž dosahuje značné surreálnosti a poetiky. Svým postupem se do značné míry vrací k původním kořenům fotografie, kdy samotné dílo vzniká až jeho vyvoláním.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10267558128-vytvarnicke-konfese/210572233650004-jiri-skoch/

Hlava 81, 1980

z cyklu Petrkov, 70.léta

Kyklop, 1981

Kalvárie, 1988

Lesní katedrála, 80.léta

Celý svět jest jeviště...

Ústy klasika zde uvedu sérii fotek představujících lidskost na tak snadno definovaných a diferencovaných pojmech jako dobří/špatní, levá/pravá, my/oni.

Celý svět jest jeviště a všichni mužové i ženy pouze herci;
vstupují a odcházejí zas a jeden člověk hrá ve své době
mnohé úlohy; a jejich dějstvy sedmerý jest věk.

(Shakespeare: Jak se vám líbí)

voják SS se loučí s rodinou, nedat.

polibek na rozloučenou, Melbourne, 1943

mobilizace během Berlínské krize 1961, Fort Lewis, stát Washington

1940, evakuace Londýna

Kanadský voják před odjezdem na frontu, Gaspé Harbour, Quebec, 1914

Československý voják se loučí při všeobecné mobilizaci, 1938

Československá všeobecná mobilizace, 1938

proruský voják se loučí s rodinou, Donětsk, 2014

Irácký voják se loučí s dcerou, 80.léta 20. století

Chilský voják se loučí s dcerou před odjezdem na mírovou misi do Demokratické republiky Kongo

1940, New Westminster, Britská Kolumbie, odjezd vojáků do Velké Británie

1950, Maryland, desátník John W. Simms odjíždí do Koreje

Finský voják se loučí se svou rodinou během 2. sv. v.

Řecký voják se svou dcerou, 1940

1933, japonský voják se loučí s rodinou před odjezdem na frontu do Mandžuska

Španělská občanská válka, 1936-1939

Nashville, 1943, rozloučení před odjezdem na frontu

poslední rozloučení s otcem, nedatováno

loučení španělských vojáků před odjezdem na frontu do Aragonie, Španělská občanská válka

loučení s rodinou amerického vojáka

německý voják se loučí, 2. sv.v.

1917, voják Národní gardy se v New Yorku loučí s rodinou před odjezdem na frontu

loučení před odjezdem na frontu, 1917

1942, japonský voják se loučí s rodinou

květen 1915, Řím, italský voják se loučí s rodinou před odjezdem na frontu